Podzimka
Možná mi vadí mužský rod
Kdyby můj podzim byla žena
přicházela by jistě vhod
a něžně přitulena
Hýřila barvami
mokré vlasy měla
a teple
vlhký klín
Melancholicky něžná víla
Polibky od ní ve větvích
Chtěl bych
aby se otevřela
něž zmocní se jí první sníh
Okolo krku korálky z šípků ozdobena
blůzičku plnou rozpaků
jeden den dívka
druhý žena
vždy ale větrům nakloněna
posílá dětem draky do mraků
Až budeš
podzimko má
zavalena zimou
pod žárem planoucího sněhu usínat
budu se těšit na tu příští jinou
a s babím létem konečně se smát