ODPUŠTĚNÍ
Pod tíhou cizích vin,
jsem srážen na kolena,
a jediné, co vím,
ať spím, či bdím,
že srdce klidu nemá.
Tu tíhu nechci snášet dál,
chtěl bych zas číst na další stránce,
chci, abych jako dřív se smál,
abych, jak vločka sněhu tál,
a nebyl napůl na oprátce.
Jak Gaskoňský kadet širák,
odhazuji svou slabost v dál,
již nezlobím se nijak
a očišťující, jak z nebe liják,
odpouštím každému, kdo mi co udělal.