Sousoší ticha
Sousoší ticha náš domov připomíná, lásko má.
Děťátko, jež zemřelo nám v náručí…
Polibky tak dlouze trvající,
bezesné noci a procházení pod kaštany
s pohárky citrónové zmrzliny…
Což pro nikoho nelze vrátit čas?
Nemůže voda šplhat po úbočí
a měsíc po úplňku opět přibývat?
Je to tak těžké mít roztrhaný šat a přitom se zimou neotřást!
Rty uzamčené na tisíc západů
a v očích slzy,
jež nikdy neskanou…
Jak strašná vzdálenost nás asi dělí?
A přitom slyším cinkot tvého nádobí
a ty před zvukem mé tiché flétny dveře zavíráš…
