Jdi na obsah Jdi na menu
 


Setkání

A kdybys došel k tomu obzoru,

tak uvidíš tam kříž a na něm tělo

z bílého jako mramoru.

Vztyčené hřeby v hrůzném pozoru,

na místech, kde líbat by se mělo.

 

Pospolu s bolestí tři ženy na zemi tam sedí,

(hrdinové již dávno rozpadli se v prach)

přibité oči dovnitř sebe hledí,

vojáci kolem, voskem smrti bledí,

jen stěží přemáhají strach…

 

Došel jsem pozdě, přesto se zpozdil asi málo,

abych se mohl lidí ptát,

co se tu vlastně tehdy stalo.

Jako by jejich svědomí tu ještě zrálo,

slyšet však lehkou hudbu hrát.

 

Ten vpředu, hudby dirigent, má mnišskou kápi

a nekonečný za ním průvod, se na tom svatém místě

(údajně) hříchů zbavuje a všichni v nebi svatí

tím křížem (kdysi od krve) , že cestičky jim zlatí

a místo na věčnosti pro ně drží sebejistě.

 

Divná věc se ale přitom děje…

Kudy ten v čele jde, tam všichni stranou skáčou,

dospělí křižují se, nové do naděje,

(a přestože on do široka na všechny se směje)

tak malé děti pláčou…

 

Obrazek