Životní bilance
Čas
stále hlasitěji se mi směje
Škodolibý hlas bulvárního plátku
houpe se v opěrátku
židle
bez nohou
Tvůrci osudu
tak neodpustitelně němí
na úbočích řek života i smrti
opalují si tváře kamenné
na slunci z ledu
a
plané naděje
Přestože
naše těla minula se
jak Večernice s Jitřenkou
jsme dále jedno tělo
jedna duše
se
stále
stejnou
myšlenkou