Když básníci odcházejí
V srdci nejsmutnější pocit zraje
jsou prázdná hnízda
obloha nevlídná je
obilí
(možná)
nedozraje
zlý vítr
v
bezlistých
si
stromech hvízdá
Hadi a štíři
se rychle množí
po nebi čmárající netopýři
(sytý prý hladovému neublíží)
a
jed se vpíjí do podloží
A
ch
pohádko
divukrásná
svým
dětem budu vyprávět
že byla hvězda příliš jasná
básník a jeho duše věčně nevyhaslá
a pohltil je svět
V srdci nejsmutnější pocit zraje
však neplač
lásko
tebe objímaje
postavíme si nové jinotaje
a
život
navrátí se zpět