Kde bydlí láska
Ve vlasech, které miluji
a jejichž vůni dýchám.
V moři těch vln, když vědomí se vzdaluji
a nikdy nevím, kam až dopluji,
než vynoří se Poseidonův chrám
Na řasách tvého pohledu,
když nejblíže se díváš,
Ta závrať…! Nikdy nesvedu
se nad propastí nenaklonit dopředu
a nezřítit se…ty jenom zlehýnka mi prstem kýváš…
Na tvých ramenou…
těch nejkrásnějších křivkách světa!
Minulé polibky ať mi prominou,
jejich čas skončil touto vteřinou
a nikdo mimo mne, teď tady nemá právo veta
Anebo níže… Nad růže krásnější,
kde rozkvétají květy,
kde mužské dlaně nejsou nikde šťastnější.
Zde…rukou lásky hrnčíře, se rodí nejvzácnější
pohádkové světy…
Anebo ještě níže…
kde třináctá komnata je lásky,
kde lidé dva jsou sobě blíž a blíže,
kde muž si připadá jak lásky kníže,
přesto…že je to místo spíše na otázky…