Větrná
Dlaně větru závidím
že dokáže
si tě vzít
celou
Ty jenom nepatrně přivřeš víčka
hlavu zakloníš
a
vypjatá
jak struna
( s rozkoší )
siluetu těla
nabízíš
a s očividnou důvěrou si počkáš
až se unaví
a dovolí ti opět volně dýchat
Být
sám
tím větrem
tak
jako nejjemnější vánek
bych učil se tě znát
Spánky
bych pohladil
(a vlasy z čela)
oči bys jistě také přivřít chtěla
a
jako něžná hudba
si
s tebou
v pěti linkách
hrát
Tu
první
nejvyšší
bys na rtech měla
a zněla by jak flétna zobcová
Druhá
okolo krku dlouze neznělá
Třetí
skrz knoflíkové dírky
na ňadra bílá
dvojhlasně a něžně uzarděna
s mým rozevláním tvořila by sbor
Čtvrtá
tak útlá v pase
jak viola by zněla
a
pátá
v tónu nejnižším
(zakletými dětskými hlásky)
by sladce dokreslila
vše
co ruka větru mého
rozezněla
