SVÍTÁNÍ
Jak zoufale si připadám,
klopýtám vzpomínkami
a jejich pavučiny trám
mi v probuzení brání.
Jsem odjinud a sám,
nad sebou zrající již klasy
nového rána mám
s vidinou nadpozemské krásy.
Spatřím tu nejkrásnější zem,
ruce tvé stonky lilií,
ústa jež řeknou mi tvá jsem…
Východ slunce je mojí nadějí.