Vzpomínání
V pokoji bez oken
mnou
prostupuje
čas
Sám sobě vteřin potokem
venku je možná vedro
možná mráz
je mi to jedno
Pralesem vzpomínek si bloudím
mazlím se s každou z nich
sám sebe osvobozuji
i soudím
venku je rušno
nebo život
ztich´
je mi to jedno
Tam žil jsem jako mnich
tady jsem s tebou neustále
odtamtud slyšet dětský smích
(možná i hudba hraje)
jsou daleké tam kraje
ty s někým jiným
v nich
