Mému podzimu
Nepromokavé srdce
Touhy pod listím
Prochladlá vůně
opuštěných hnízd
Lásky nepočaté
a holých větví náruč
dokořán
Nevítán
okouzlil jsi mě zcela
podzime
Chodíme spolu mezi splíny
smutek na provázku
pro lásku
příliš těžký okov
spouštím do hlubin
Nikdy se nedovím
z břitkých slov času
oč mohl jsem
však přesto
nepřišel
Ten bílý rubáš
co ti navlékají
překvapil víc mne
nežli tebe
Rozloučení zebe
slova krvácí
Příteli
z něhož se život vytrácí
(zůstanou touhy nevyřčené)
mé srdce
ale
zvyká si