Mlhová
Vedrem potrhaný vzduch
Na nahém těle
hedvábné šaty k zemi
široké rozkročení
paže dozadu
a
k nebi
zároveň
jak v rukou neviditelného střelce luk
Tětiva v plamenech
šíp míří
k
slunci západu
Rosa již barví trávu opět na zeleno
a
mlha
sestřička
s pousmáním
zvedá se výš a výš
Sladkému pokušení nelze odolat
Tak slastně usmíváš se
mlžný
když opar
dosahuje kotníků
Tam
po dohodě s mlhou
(tajně)
vyměnili jsme si dlaně
Nepoznán
uvnitř hedvábného stánku
nade mnou klenba románského chrámu
sloupoví vedrem rozpálená
a mlžné dlaně stále výš
již dosahují stropu
tajnou skrýš
úžinu klenby
dlaně sepjaté jak při modlení
jen stěží procházejí
(jak rád bych zůstal déle)
však mlha
unáší mě vzhůru
přes rozpálenou strmou stěnu
(s vůní po vanilce)
stále výš
Náhle
meškám
vláčným odporem
jenž
mlžné formuje mi dlaně
do tvarů
které miluji
a tolik dobře znám
že zpronevěřil bych se sobě
kdybych v té mlze déle přebýval
Již opět lidské dlaně mám
forem nejdražších obě se drží stále
ty opíráš se v náhlé závrati
a
mlha
před světem
nás chrání dokonale
