Vzdušná
V
atomy
rozložen
chtěl bych
se
od nočního vánku
naučit
kouzlu
rozechvění
Vyplnit prostor pak
v němž ukládáš se k spánku
a tiše vyčkat
tvého příchodu
Nemůžeš dělat proti tomu nic
musíš mnou procházet
musíš mě dýchat
musíš mě
přijímat
jako
hostii
Při každém mrknutí
musíš mnou
lehce
vířit
Okolo krku
se ti ovinu
jak z labutěnky peřím
polibkem
nejněžnějších vánků
tvé rty
pohladím
Až
usneš
nejlíbeznějším ze všech spánků
nechám
ti
do vlasů
(až do samotného rána)
neviditelný
padat
hvězdný prach
Ráno pak
až se probudíš
a
potkáme se
opět (anonymně) tam
kde potkáme se dennodenně
budem si možná
o
několik
světelných let
blíž